Kázání

Liturgie 31.7.2016

Bratři a sestry, slavíme tuto bohoslužbu ve jménu Boha Otce, i Syna i Ducha svatého. Amen

Milost našeho pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha svatého ať je se všemi vámi. Amen

Introitus

Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! Tys můj pomocník, můj zachránce: Hospodine, neprodlévej! (Ž 70)

Bratři a sestry, slavíme dnes 10. neděli po svaté Trojici, slyšeli jsme slova z žalmu 70.

Dnes nám Boží slovo připomene, že mnoho věcí pomíjí. Svět kolem nás se neustále mění, a i náš život je pomíjivý. Jistotu ve vší této proměnlivosti nám nabízí Bůh. V modlitbě a ve slyšení evangelia hledejme odpovědi na své životní otázky i opravdovou životní jistotu.

Vstupní modlitba (kolekta)

Bože, Ty jsi dárcem všeho dobrého, Ty nám otevíráš dveře do věčného života a činíš náš život bohatým a krásným.

Nechceme na to zapomínat, a přece se někdy utíkáme k jiným jistotám, než k Tobě. Prosíme, odpusť nám to. Posvěcuj náš život a dávej nám svého Ducha, abychom žili moudře a neopírali svůj život o to, co není podstatné.

Ty se o nás staráš každý den a víš, co potřebujeme. Osvoboď nás, abychom se neztráceli ve starostech a v každodenním shonu.

Veď naši pozornost k tomu, co je trvalé, abychom jednou měli s Kristem podíl na jeho životě v blaženosti, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a působí na věky věků. Amen.

Starozákonní čtení

Dnešní první čtení je zapsáno v knize Kazatel v první a druhé kapitole:

Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě. Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje.

Úmornou lopotu vložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí. Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem. Pojal jsem v nenávist všechno své klopotné pachtění pod sluncem, neboť jeho plody zanechám člověku, který bude po mně. Kdo ví, bude-li moudrý nebo pomatený, přesto se však zmocní všeho, čeho jsem se při své moudrosti pod sluncem klopotně dopachtil. Také to je pomíjivost. Odvrátil jsem se od toho se srdcem plným zoufalství nad vším svým klopotným pachtěním pod sluncem. Některý člověk se pachtí moudře, dovedně a prospěšně, ale musí svůj podíl předat člověku, který se s tím nepachtil. Také to je pomíjivost a prašpatná věc. Vždyť co má člověk z veškerého svého pachtění, z honičky za žádostmi svého srdce, z toho, jak se pod sluncem pachtí? Všechny jeho dny jsou samá bolest a jeho lopota je plná hoře; jeho srdce mu nedá spát ani v noci. I to je pomíjivost.

Slyšeli jsme Slovo Boží. Amen

Evangelium

Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví."

Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má."

Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?' Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.' Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem."

Kázání

Milí přátelé,

dnešní text o boháči a stodolách připadá zrovna na čas, kdy se na polích sklízí úroda. Někteří jste mi vyprávěli, co pro vás sklizeň znamená nebo znamenala, jaké to jsou nervy, napětí, jestli se vše stihne, jestli bude přát počasí... a vůbec, kolik je to práce. Člověk, který má nakonec sklizeň pod střechou si přece musí vydechnout a radovat se!

Bohatý muž z dnešního podobenství se těší z úrody. Přemýšlí o tom, že malé sýpky zbourá a postaví sýpku velikou, do které se úroda vejde. Myslí na budoucnost, nelituje práce, je velkorysý ve svých plánech. Čekáme, kdy přijde ten háček. Ale tento hospodář se chová rozumně. Nedělá nic špatného. Podobně nemůžeme nic vytknout ani mladíkovi, který se dožaduje spravedlivého dílu svého dědictví. To přece také není špatné. Chce jen to, na co má nárok. Čekali bychom, že se Ježíš v tuto chvíli zachová jako moudrý král Šalamoun a do sporu moudře vstoupí. Řekne každému, co mu patří a rozhodne spravedlivě. Zkrátka že pomůže tomu, kdo ho o pomoc prosí, zastane se slabšího. Ale Ježíš říká Ne. Ježíš reaguje nečekaně, provokativně. Kde zazní takto rozhodné Ne, tam čekejme na Ježíšovo Ano, ke kterému nás chce dovést.

Otázka dědictví je v rodinách často bolestivým tématem. Do rodin vnáší neklid, nesoulad, napětí, příbuzní jsou schopni se nenávidět a dlouho myslet na utrpěné křivdy. Zvlášť když se různé strany neshodnou a každý má pocit, že on je v právu. Něco tak pěkného, jako dědictví tedy odkaz minulé generace, plody činnosti našich předků se tak stává přítěží a dokáže pěkně pocuchat jemné předivo lidských vztahů.

Problém je v tom, že lidé berou dědictví jako něco, na co mají nárok. Jako by zapomněli, že je dědictví dar. Že jsou to plody práce druhých lidí, o které jsme se nezasloužili. To, že je smíme spravovat, to je velká a nezasloužená výsada. Samozřejmě, měla by při rozdělování majetku panovat spravedlnost. Ale není ještě něco většího než spravedlnost? Když slyší mladík Ježíšovo odmítnutí, je to jako studená sprcha. Ale Ježíš ví, že i kdyby mladík získal spravedlivou část svého dědictví, jeho štěstí tím ještě zajištěné není. Vypráví proto mladíkovi i ostatním lidem podobenství, aby vrátil jejich pohledu na svět správnou perspektivu.

Ježíš se obrátil na ostatní, kteří byli kolem něj, a řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když má člověk nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má."

A vyprávěl jim příběh o boháči, který si chtěl postavit velikou stodolu.

Někdy se při výkladu tohoto podobenství zastavíme hned u slova boháč s dobrým pocitem, že tento příběh nebude o nás, že se poučíme na něčí účet. My přece bohatí nejsme. Ale pozor. Ježíšova podobenství jsou tu právě pro nás. Neměli bychom se proto stát pouhými diváky, kteří mají předem jasno. Bohatý muž ze začátku neudělal nic špatně. Není špatné, že je bohatý, ani není špatné, že plánuje.

Stačí, abychom si vzpomněli na biblického Josefa, který to dotáhl až na správce Egypta. Kdyby Josef nevyložil faraonovi sen s varováním před neúrodou a kdyby ten neposlechl a nenechal postavit sýpky, pak by Egypt i Josefovu rodinu zasáhl strašný hlad. Josef se projevil jako dobrý hospodář, jako dobrý správce svěřeného majetku. Stavěl sýpky a bylo to v pořádku.

Plánování a rozumné hospodaření, to není v žádném případě špatné. Háček je v něčem jiném.

Jedna věc je po vícerém čtení příběhu o boháči a stodolách nápadná a to: Bohatý muž vede samomluvu - rozhovor sám se sebou. Takové samomluvy nejsou v literatuře nic neobvyklého. Když postava přemýšlí nahlas, dozvídáme se my čtenáři o tom, co jí jde hlavou, co má na srdci, co jsou její pohnutky a motivy. Takový vnitřní rozhovor nás vede k hlubšímu zamyšlení nad vlastním životem, nad našimi vlastními myšlenkami. Nad našimi hodnotami, pochybnostmi, touhami, které námi hýbou a určují náš život.

Když si přečteme samomluvu bohatého muže víckrát, zjistíme, že to je opravdu Samo - mluva.

Pak si řekl: Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.'

Bohatý muž mluví jen o sobě a jen sám k sobě. Nejdřív plánuje, co zboří, co postaví... a pak přemýšlí o tom, co sám sobě řekne... V jeho životě není nikdo jiný! Žádný vztah. Největší štěstí si tento muž představuje jako zajištění na mnoho let dopředu, klidný život, jídlo a pití. Velkou úrodu bere jako dědictví od Boha. Jako dědictví, které mu spadlo do klína. Bůh, ten je pro něj mrtvý a nehraje v jeho životě žádnou roli.

Teprve v tuto chvíli mu Bůh říká: Jsi blázen.

Rozumné plánování budoucnosti ani vytváření zásob bláznivé není.

Vděčnost - když se mi urodilo víc, než mohu uschovat, ta je na místě. Vytvářet si zásoby - to je také v pořádku. Myslet na budoucnost, plánovat - nic z toho není špatné! Ale plánovat si klidnou a zajištěnou budoucnost založenou jen na majetku, to už bláznivé je.

Naše životní cesty to nejsou procházky růžovými zahradami, nejsou to cesty bez rizik, bez různých zatáček a zvratů. Majetek-nemajetek, stát se může kdeco.

Bohatý muž slyší varování. Ještě dnes zemřeš.

Jak bychom žili my, kdybychom věděli, že dnes zemřeme?

Ježíš je opravdu na tomto místě velmi provokativní, ale není to samoúčelné.

Je to kruté, ale opravdu se to může stát, vyjdeme ven nakoupit a srazí nás auto. Kdyby to člověk věděl dopředu, jak by žil? Čeho by si vážil? Možná by byl hodnější na své nejbližší. Možná by se doma tak nepohádal.

Nemáme žít ve strachu a v depresi, že se nám může stát něco zlého. To Ježíš nechce. Ale nabízí nám kromě starostí o materiální zajištění ještě jiný pohled na svět kolem nás. Připomíná nám to, co nás činí bohaté před Bohem a to jsou vztahy a láska.

Boháč je sám. To je jeho tragédie, to je jeho chudoba. Mít rád lidi, přát jim dobré věci, umět jim dávat svůj čas a své dovednosti, to je pravé bohatství.Sobě navzájem si jsme bohatstvím. A protože máme jeden druhého, máme pro koho žít a máme komu sloužit. Tím jsme, bratři a sestry, bohatí před Bohem. Když takto žijeme, jako bychom již zde na zemi ochutnávali Boží království, které nakonec přesahuje i smrt.

Modlitba:

Kriste, Ty vidíš naše životy. Naše plánování, snažení, naši práci, naši touhu po jistotě. Prosíme Tě, pomáhej nám zakládat svůj život na Tobě, jako na té největší jistotě. Ať nepodléháme starostem, které nám jen berou energii. Prosíme, dej, ať naše práce a snažení nesou ovoce uprostřed tohoto světa. Ať přináší světlo a potěšení nám samotným i lidem kolem nás. Věříme, že to dobré v našem životě neskončí smrtí, ale že nám otevíráš brány svého království, kam nás dovedeš a kde smrt ztratila svou moc.

Amen.

Přímluvy

Člověk se nemůže nijak zajistit. Jediným garantem smyslu lidského života je sám Bůh. Obraťme se k němu v modlitbě za celý svět.

Prosíme Tě Bože za víru, naději a lásku křesťanů i všech ostatních věřících lidí.

Prosíme za všechny, kdo mají moc a vliv a mohou přispět k zmírnění chudoby.

Prosíme za obrácení těch, kdo v sobě chovají zášť a nenávist a své zájmy prosazují násilím.

Prosíme za rodiny, za ty, kdo se připravují na manželství, a také za rozvedené manžele a opuštěné děti.

Prosíme za lidi, kteří trpí pocitem zklamání, marnosti a zmaru.

Prosíme za hladové, za bezdomovce, nezaměstnané a za ty, kdo byli okradeni o to, co jim právem patří.

Prosíme za nemocné, slabé, opuštěné a bezbranné a za lidi na okraji společnosti.

Prosíme za ty, kdo se ve svém sobectví starají jen o vlastní zajištění.

Prosíme za ty, kdo jsou blízko smrti.

Prosíme za to, co každého z nás teď nejvíc trápí, prosíme jedni za druhé a za celé naše společenství v tomto sboru.

Pamatuj, Pane, na všechny, za které jsme prosili, neboť Ty jsi naše útočiště a síla; tvá je všechna moc a sláva po všechny věky věků. Amen

Otče náš

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.

A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království, i moc i sláva na věky. Amen

Poslání jak je zapsáno v listu Koloským 3:1-4

Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.

Požehnání

Ať ti Hospodin žehná a chrání Tě,

ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,

ať Hospodin obrátí svou tvář k tobě a obdaří tě pokojem.

Jděte v pokoji.